Islandské menu – včera, dnes a zítra...

Dvoulitrová láhev Coca Coly, bageta, pytlík chipsů, půl kila navážených bonbónů, dvě krabice mléka, polotovar pro přípravu hamburgerů, mražené hranolky, krabička cigaret a nezbytný tiket Lottó. Tak třeba takhle vypadá typický nákup běžného Islanďana.

Mohli bychom to trochu obměnit, třeba místo hamburgerů do košíku přidat balení párků, žemle na přípravu hot dogů, předsmaženou cibulku a zmzlinu. Nebo jehněčí stehno a jednu dvě bulvy řepy pro přípravu masové polévky.

O národním jídle Islanďanů jsem už psala. Od té doby jsem se v poznávání stravovacích návyků zase o něco posunula a musím konstatovat, že zjištěné skutečnosti jsou ještě o něco horší, než jsem čekala. Rozhodně ale nemám v plánu celý článek kritizovat islandskou kuchyni. V poslední době totiž mám pocit, že přece jen začíná být vidět to pověstné světýlko na konci tunelu. Vezměme to ale od začátku...

Islanďané neměli nikdy na růžích ustláno. Většina prvních osidlitelů byli Norové či jiní obyvatelé Skandinávie, byli tedy na leccos zvyklí. Zde však byly podmínky pro život ještě tvrdší než na severu kontinentální Evropy.

Osidlitelé si s sebou přivezli hospodářská zvířata, zejména ovce, koně a krávy. Ovce byly využívány na maso, a to jak jehněčí, tak skopové, vlnu, kůže a sbíral se také jejich trus, který se sušil a jímž se topilo. Kůň byl hlavní a dlouho jediný dopravní prostředek, někdy je též poráželi, a sice dospělé jedince i hříbata. Kráva byla zdrojem obživy pro všechny. Nadojené mléko dostávali často koně, lidem zbývala syrovátka a to ještě ředěná s vodou. Dále se vyrábělo máslo, které bylo uchováváno řadu měsíců, nezřídka žluklé.

Pěstovaly se brambory, řepa, vyjímečně obilí (pouze někde a jen v určitých obdobích osídlení, kdy bylo tepleji).

Nenahraditelnou součást jídelníčku tvořily ryby. Jmenujme např. tresky či sledě jako ty nejznámější. Pokud na pobřeží uvízla velryba, byl to důvod k radosti. Bůh lidem seslal obrovské množství masa, tuku a jiného materiálu najednou. Tradiční je také žralok, speciélně zpracovávaný, součástí tohoto procesu je i  zakopání masa do země, jinak by totiž bylo jedovaté.

A pak sběr. Borůvky, brusinky, klikvy, v minulosti také houby.

Málo zeleniny, ještě méně ovoce, hodně masa a mléčných výrobků. I když výraz hodně je asi přehnaný, protože dostatek na Islandu byl opravdu málokdy. O dobách hladu se prý stávalo, že lidé snědli nakonec i své boty, měli-li nějaké. Musím říct, že staří Islanďané mají můj nekonečný obdiv a to nejen kvůli své nenáročnosti ve stravování...

Postupem doby a příchodem blahobytu začalo v jídelníčku ubývat ryb a začalo přibývat hovězí, vepřové, kuřecí a výrobky z nich. Plošné využití našly také vejce. A samozřejmě již zmiňované kolové nápoje, Coca Cola a Pepsi, nejrůznější sladkosti, slané pochutiny jako křupky a chipsy, bílé pečivo ve velkém množství.

Ubylo také pohybu. Díky tvrdým životním podmínkám a těžké práci byla většina starých Islanďanů štíhlá. To se ale začalo měnit. Rozšíření automobilů v kombinaci s výše uvedeným mělo neblahý vliv na vzhled a kondici místních lidí. Život v posledních desetiletích se skládal z přesunu autem z domu do práce či školy, pobytu tam, přesunu zpět, často k televizi a hromadě fast foodových jídel. Zapomněla jsem zmínit, že na Islandu jsou nesmírně populární takzvané drive-in. Nemusíte ani opustit auto, abyste si koupili svůj milovaný hot dog a hranolky s kolou.

Na islandské populaci je to znát. Lidé, kteří na Islandu byli dříve než já, potvrzují, že za posledních deset, dvacet let místní neskuteční ztloustli. A zejména ženy. Nabízí se otázka, proč tomu tak je. Možná muži přece jen mají ještě o něco více toho pohybu, méně vaří, tráví více času venku... Ženy se starají často i o několik dětí, mít děti je něco jako národní hobby. A možná to ani nikomu moc nevadí. Na Islandu byla v minulosti tlustá žena považována za atraktivní. Znamenalo to, že má dostatek a je zdravá. To není konec konců žádná místní specialita, naše Venuše z Věstonic měla přesně ty kypré tvary. Rozdíl je ale v tom, že zde tento kult tak trochu trvá dodnes. Dobře stavěné statné matrony jsou pro většinu mužů větším lákadlem než modelkovské typy. Problém nastává, když dotyčná kvůli nadbytečným kilům sotva chodí, každý pohyb jí činí potíže a má co dělat, aby se dokolébala aspoň do auta.

Slíbila jse světlo na konci tunelu. V posledních měsících začínám zaznamenávat rozvoj zdravé výživy. Zdravé potraviny nebo aspoň zdravější se dostávají do místních obchodů a také do povědomí lidí. Tím myslím třeba celozrnné pečivo či těstoviny, tofu, rostlinná mléka jako sojové, rýžové nebo ovesné, tmavou rýži, kuskus... zvyšuje se také spotřeba ovoce a zeleniny. Někteří už si nekoupí kolu či jinou limonádu, ale dají přednost džusu. Objevují se bio potraviny, různý výživoví poradci, můžete se zapsat na kurz o výživě...

Ekologie už také není jen pojem pro několik zasvěcených, řada obcí například třídí odpad. Jde to pomalu, ale jde to.

P.S. Tento článek věnuji své mamce k narozeninám a zvědavému Janovi, aby si početl :-)